O Vánocích bylo v televizi uváděno velké množství pohádek, můžeme říct, že přispívají ke sváteční atmosféře a idyle. Není však bez zajímavosti, že pohádky nebyly pouze v době, kdy se dívají děti, ale i v hlavních vysílacích časech pro dospělé. Jeden kamarád to komentoval slovy: „V pohádkách vždy vítězí dobro nad zlem, v životě to tak často nebývá.“ Na tom určitě něco je, úředník, který v Praze pomáhal odhalovat kauzu předražených jízdenek, se ocitl mezi obviněnými, podnikatel, který upozornil na tunelování veřejných peněz, přišel o rodinnou firmu.
Na začátku prosince zveřejnila bez většího zájmu médií Transparency International světový žebříček vnímání korupce. Česká republika si v uplynulém roce mírně pohoršila a skončila na „pěkném“ 57. místě společně s Bahrajnem, Chorvatskem a Namibií. Nevím, zda mírné zhoršení odpovídá realitě, skutečně si však nemohu vzpomenout, kdy jsem naposledy viděl či četl nějaký zajímavý výstup mluvčího protikorupční policie. A přitom před dvěma či třemi roky měl mluvčí protikorupční policie ve večerních zprávách téměř vlastní rubriku.
Zakladatel protikorupčního fondu Karel Janeček spíše plní zprávy bulváru historkami o svých přítelkyních než stránky seriózních novin zprávami o protikorupčních aktivitách. Hlodá ve mně červíček pochybností, co se stalo, zmizela korupce z české scény, tak jako výstupy protikorupční policie z vysílání? Domnívám se, že ne a index vnímání korupce bohužel potvrzuje, že situace se zhoršuje.
Korupce nepřináší pouze předražené zakázky a velké finanční ztráty, korupce také ničí důvěru občanů v demokratický systém a umožňuje populistům a extrémistům všeho druhu získávat vliv na dění v zemi. Minulý rok vyšla kniha nejznámějšího českého oznamovatele korupce Libora Michálka Zničte to, nebo to zničí Vás. Název knihy pochází z rozhovoru Michálka s ministrem, tento případ měl dobrý konec, i když Michálek přišel o své zaměstnání, stal se symbolem odvahy, boje proti korupci a v roce 2012 byl zvolen za zelené, piráty a KDU-ČSL do Senátu. Pro zajímavost: Michálkův návrh zákona na ochranu oznamovatelů korupce zamítl Senát v říjnu minulého roku.
Iniciativa Rekonstrukce státu připravila devět protikorupčních zákonů, které mohou výrazně pomoci v boji proti korupci. „Rekonstrukce státu získala písemnou podporu 165 nově zvolených poslanců,“ uvádí její webové stránky. Najdeme zde také popis vyjednávání s novými poslanci, z nichž někteří mají najednou věcné připomínky. Jsem zvědavý, zda se v prvním roce nové Poslanecké sněmovny podaří prosadit aspoň jeden zákon Rekonstrukce. Zdá se, že pro mnohé poslance je prostě jednodušší podepsat před volbami populární prohlášení než dané zákony po volbách protlačit do Sbírky zákonů.
Nechci malovat čerta na zeď, věřme, že Rekonstrukce státu bude mít větší úspěch s prosazováním zákonů než Libor Michálek. 165 poslanců, kteří byli zvoleni a přihlásili se k podpoře protikorupčních zákonů, vypadá nadějně. Voliči by však zákonodárcům měli připomínat, že se zavázali např. podpořit: politiku bez tajných sponzorů, majetková přiznání politiků, platnost smluv na internetu a zákony bez přílepků. Jenom podpis před volbami nestačí. Korupce je jako rakovina, která požírá zdravé buňky společnosti, tak jako s rakovinou není boj vždy úspěšný, tak ani v boji s korupcí nemusíme dosáhnout stoprocentního úspěchu. V každém případě by ji občané, novináři i policie měli chtít zničit, nebo ona zničí nás.
